Cena Bronislavy Müllerové

Přihláška obsahuje jako přílohu (v jednom souboru PDF, v celkovém rozsahu do 10 normostran) literární práci, nejlépe úvahu nebo esej, na téma svobody slova, výslovně se vztahující k následujícímu textu. (Vedle toho je třeba vyplnit základní údaje do webového formuláře.)

K textu nepřistupujte jako ke sledu tvrzení, se kterými někdy souhlasíte, jindy ne. Snažte se ho číst z perspektivy autora a předpokládejte, že jde o smysluplný, vnitřně jednotný celek.

„Lidská práva od svých osvícenských počátků až po poslední dokumenty OSN jsou výbavou člověka na cestu nedokonalým světem, aby v něm mohl žít odpovědně. Odpovědnost je současně svobodou a osobní kázní a je zaručením za slabší, kteří ji neunesou. Vyplývá z vědomí, že nejvyšším měřítkem lidských činů není státní moc ani obecná konvence, ale poloha, v níž člověk poznává, že nedisponuje pravdou, ale v pokoře se jí dává k dispozici. Od té doby, kdy člověk depersonalizoval poslední instanci své odpovědnosti a pojem Bůh se stal i pro moderní teology neprůkazný, má pro tuto instanci jen abstraktní pojmy nejvyšších hodnot. Důležitější však než výraz, jímž moderní člověk ultimativní instanci své závaznosti vyjadřuje, je jak v jejím jménu prosazuje práva druhých lidí. Z vědomí ultimativního závazku nadspolečenské povahy čerpá člověk svobodu. Odpovědnost s ní spojenou splňuje nejvyšší měrou tehdy, když jedná u vědomí osobního rizika proti mocným, aby se zastal slabých. Ve jménu takové svobody byla formulována lidská práva."
(Komárková, B. Původ a význam lidských práv. Praha 1990. s. 219-220)